Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtenářský deník

8. 5. 2006

J. B. MOLIERE – Lakomec

Jmenoval se vlastně Jean-Baptiste Poquelin a byl synem dvorního čalouníka a pozdějšího královského komorníka. Věnoval se studiu práv, a když dosáhl titulu licenciáta, vrátil se dle otcova přání k rodinnému řemeslu a stal se královským komorním čalouníkem. Nakonec si přece prosadí svou vůli proti otcovu přání a koncem června roku 1643 podepisuje s herečkou Madeleinou Béjartovou smlouvu o založení takzvaného Skvělého divadla. Toto divadlo zahájilo svoji činnost po velice nákladných přípravách 1. ledna 1644, a protože zanedlouho lehlo popelem daleko známější divadlo Le Marais, převzalo po něm i část souboru.

Hl. postavou této hry ja lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Harpagonova dcera Eliška má ráda druhého sluhu Valéra, jež je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něho znamená konec života.

ALOIS JIRÁSEK – F. L. Věk

Alois, *23.8.1851-†12.3.1930, český prozaik a dramatik; tvůrce českého realistického historického románu. Vedle počátečních básní a vesnických povídek se věnoval historickým prózám z rodného kraje (Skaláci, Na dvoře vévodském), které opírá o dějovost a dobový kolorit. V rozsáhlé románové i povídkové tvorbě zachytil zvláště různé etapy husitské revoluce (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král - nedokončeno) a národní obrození ...

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autor čerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

I. DÍL

Historie Fr. Věka začíná úplně od začátku, od jeho narození v malém městečku Dobruška. Jeho otec je dobrý hospodář a kupec, ale vychovává velice přísně. Už jako malý se František setkává s utrpením nekatolíků, když jejich souseda Žalmana prohledávali a sebrali mu jeho tolik milovanou bibli. Ve svých deseti letech odchází Věk do kláštera sv. Mikuláše v Praze, kde pracuje jako choralista. Žije v tísni klášterního života, až příhoda s obživlým knihovníkem Matyášem mu otevře dveře k bohatým zdrojům klášterní knihovny. František už odmalička hrozně rád četl a tam se dostal k tzv. knihám zapovězeným, v nichž se potajnu dovídal o utrpení českého lidu. V roce 1777 byl však zrušen jezuitský řád, a proto Věk odešel studovat na gymnázium. Život na univerzitě jej zavede k divadlu, hudbě a lásce k němé Pavlíně Butteaunové, ke známosti s vlastencem dr. Thámem. U rodiny Butteaunovy poznal hraný svět rokoka, jeho faleš a lži. Ujistil se v tom při premiéře Dona Juana, že tu tito lidé vidí jen zábavu jako herečka Lotty Butteaunová, sestra Pavly. Když se otec doví o Františkově komediantském životě, nastane mezi nimi roztržka. Věk udělal zkoušky a přijal přes prázdniny místo v Roudnici. Po návratu do Prahy se dovídá, že Paula náleží Thámovi. Proto se vrací domů. Pomáhá otci v obchodě, ale je nespokojen, protože se stále vidí na podiích českých divadel, a znovu pomýšlí na útěk............... Na obchodní cestě se setká s velkou hereckou družinou, v níž je i Butteaunova rodina s Thámem a Paulou, které se po narození syny vrátila řeč. Věk vidí jejich hroznou bídu a zchátralost a vrací se zpět domů. V I.díle Věk poznává tři světy. V klášteře staví svět, u Butteaunových rozkošný svět rokoka, na univerzitě novou osvícenskou filozofii, v Thámovi a profesoru Vydrovi vidí první hlasatele obrození. Děj tohoto dílu je zaveden ještě před Francouzskou revolucí, ale i zde se projevují nové proudy.

II. DÍL

Věk se jede po smrti svého otce podívat do Prahy, kde se shledá s Thámovou rodinou v úplném rozvratu. Poznává život v České expedici Krameriově, v níž se sejdou Šedivý, Hněvkovský, mladý medik Held a rychtář Vavák. František se také setkává s Paulou, které zemřel syn, a jejími sestrami, pozná však, že už si s nimi nerozumí, že se tu prostě střetly dva úplně odlišné světy. Věk se vrací domů, kde prodává, seznamuje lidi s Krameriovými novinami. Poznal také starou Smířkovou a její vnučku Márinku, ve které našel upřímnou, prostou dívku, kterou si vzal za manželku. V roce 1791 byla korunovace Leopolda II. Věk se ženou navštívili Prahu, aby se podívali na korunovační slavnosti. Zde se také František definitivně rozchází s Paulou a Butteaunovými a rozloučil se tak se světem plným lží a falše.

                             

       KRONIKA ČESKÁ: KOSMAS

Kosmovo latinsky psané dílo vznikalo od roku 1119 až do roku 1125, do Kosmovy smrti. Kosmas jej rozdělil do tří knih. Pojal ji jako dějiny celého národa od pravěku až po současnost.

Obsah

Kosmas žil v době, kdy už definitivně zvítězilo křesťanství na pohanstvím a kdy latinská kultura úplně vytlačila vzdělanost staroslověnskou. Jako odchovanec západní kultury, vzdělaný v zahraničí a značně na svou dobu zastaralý, neklade proto do své kroniky zmínku o slovanské liturgii a vzdělanosti. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví. Jeho kronika má základní důležitost jako historický pramen, ale je třeba je cenit i jako dílo umělecké. Kosmas se pro jevuje jako vynikající vypravěč. Píše a přejímá však koncepci kristiánovu, podle níž je přemyslovský stát dědicem Velké Moravy. Líčil české dějiny od nejstarších dob až do současnosti. Svým dílem sledoval totiž politický cíl, chtěl jím přispět k upevnění českého feudálního státu. Svá díla psal na počátku 12.st. Lidé tehdejší doby neměli závor, neznali slova mé, tvé, nezavírali dobytek na noc, protože nabylo loupežníků. A jak šel čas, lidem se zachtělo více jmění, začali prudší ohně. Mezi nimi povstal jeden muž jménem Krok, podle něhož je znám hrad u vsi Ztečna. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými, rozvážný, důmyslný. K němu se sbíhali jak k úlům lidé nejen vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl mužské potomky, nýbrž tři dcery. Nejstařší se jmenovala Kazi, znala byliny. Ctihodná Teta byla z dcer Krokových druhá, žena jemného citu a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla hrad na vrcholu strmé skály u řeky Mže a nazvala jej Tetín. Třetí, věkem nejmladší, byla Libuše, ta vystavěla též hrad u vsi Ztečna a nazvala jej Libušín. Kosmas píše v tomto díle hlavně o Přemyslovcích a feudálech. Nejstarší díla rozdělujeme časově. První období je období 9. století, kam patří Konstantin a Metoděj, zavedli hlaholici, cyrilici. Další období je období staroslověnštiny Konsatntin: proglas, žáci KaM: panonské legendy, život metodějův, život konstantinův, a legenda: Život sv. Vácalva od neznámého autora. Další období je zánik velké moravy: nejstarší česká duchovní píseň: Hospodine, pomiluj ny. Dále latinské písemnictví: Vyšehradský kodex (přejatý), Křišťanova legenda, poslední Kosmas: kronika česká. Další období jsou počátky českého písemnictví: glosy, Svatý Václave vévodo české země. Následuje období 13. a 14. století. Neznámý šlechtic napsal alexandreis, další neznámý autor: kronika takřečeného dalimila. Další období 14. století: legendy: o sv. kateřině, o sv. prokopu. Rytířská poezie: závišova píseň, trojanská kronika. První známky satiry: podkoní a žák, hradecký rukopis a mastičkář. Další období je husitská literatura: jistebnický kancionál, budyšínský rukopis a Vavřinec z Březové: husitská kronika.

                  ROMEO A JULIE: WILLIAM SHAKESPEARE

William Shakespeare (1564 – 1616) se narodil roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou jako třetí dítě (z osmi) v rodině rukavičkáře Johna Shakespeara. Jeho matka pocházela ze staré zemanské rodiny. V osmnácti se ale oženil s o osm let starší Annou Hathawayovou. Záhy se novomanželům narodila dcerka Zuzana, posléze ještě dvojčata Judita a Hamlet (zemřel již v roce 1596). Manželství nebylo velmi šťastné. Již před rokem 1592 (přesné datum opět neznáme) William Shakespeare odešel do Londýna, kde začal hrát v několika divadelních společnostech a později se stal spolumajitelem divadla. Působil jako dramatik proslulé londýnské divadelní společnosti „Služebníci lorda komořího“. Společnost od roku 1599 hrála v nové aréně „The Globe“. Jeho hry se hrály i na dvoře Alžběty I. Po požáru v aréně roku 1913 se Shakespeare vrátil do rodného Stratfordu, kde 23. dubna 1616 zemřel.

Obsah

V Italském městě Veroně žijí znepřátelené rody: Montekové a Kapuletové a jako mnoho jiných italských rodů, i oni se z mocenských důvodů nenávidí a střetají se v bitkách. Všechno krveprolití zatím zarazil svou přísnou zápovědí vévoda. Romeo Montek se na plese zamiluje do Julie, která pochází z Kapuletů. Stojí pod Juliiným oknem a vyznává se z vroucí lásky k Julii. Romeo a Julie se dají hned druhý den tajně oddat. Když Romeo odchází od kněze Vavřince, je zapleten do pře. Vyvolal ji Juliin bratranec, prchlivý Tybalt, který úkladně probodl pod vztaženýma rukama Romeovýma jeho přítele Merkucia. Romeo tasí a Tybalta zabije. Je vypovězen do Mantovy. Rodina naléhá na Julii, aby se ihned provdala za hraběte Parise. Julie se bojí přiznat svůj sňatek s Romeem. Odchází pro útěchu k otci Vavřinci. Vavřinec jí dá uspávací nápoj, po kterém Julie upadne do zdánlivé smrti. Je pohřbena do rodinné hrobky. Vavřinec posílá posla za Romeem, ale posel nedorazí včas, a Romeo, šílený zármutkem, přijíždí do Verony. V hrobce Kapuletů najde Parise, zabije jej a sám se otráví ve chvíli, kdy se Julie vrací k životu. Tu přichází Vavřinec, aby odvedl Julii k sobě, a zdrcen pozná, jaké neštěstí se stalo. Také Julie nechce dál žít a ukončí svůj život Romeovou dýkou. Na místo přichází vévoda. Teprve nad hrobem milenců se rodiče smíří.

Autor

Největší anglický i světový dramatik. Narozen ve Stretfordu nad Avonou, v 18 letech se oženil, přichází do Londýna a brzy vynikl jako herec i dramatik různých divadelních společností. Později zakládá se společníky svou vlastní divadelní arénu The Globe. Po jejím vyhoření odchází do rodného města. Jeho dramatické dílo tvoří 39 her. Náměty her získával tím, že čerpal z nejrůznějších pramenů, životopisů slavných osobností i ze starých kronik. Měl vynikající jevištní představivost. Do svých postav vkládal úvahy o životě a jeho smyslu, mistrně vyjadřuje lidské pocity. Po národním obrození přeložili téměř všechny jeho hry Sládek a Vrchlický.

Jeho ranná tvorba (do roku 1595) jsou komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Benátský kupec, Veselé paničky Windsdorfské, Komedie plná omylů, Večer tříkrálový. Do tohoto období spadají i jeho historické hry: Jindřich VI., Richard III., Julius Caesar. Jeho střední tvorba (do roku 1600) zahrnuje pouze tragédii Romeo a Julie. Vrcholná tvorba do roku 1608, Shakespearova je ovlivněna pesimismem a píše hlavně tragédie: Hamlet, Macbett, Král Lear, Othello. Poslední pohádková tvorba do roku 1616, ve které Shakespear překonal zklamání a pesimismus, obsahuje: Zimní pohádka, Bouře, Perikles.